Co stojí za tímto oceněním, jak probíhaly přípravy a proč jsou právě lidé tím největším bohatstvím obce? O tom hovoří starosta Jan Vojáček v rozhovoru s krajským manažerem SMS ČR Adamem Havlasem.
Adam Havlas: Pane starosto, v sobotu jste převzal Cenu naděje pro živý venkov. Jaké byly vaše první dojmy, když jste slyšel, že ocenění putuje právě do Opolan?
Jan Vojáček: Byla to obrovská radost a zároveň pocit zadostiučinění. Když člověk několik měsíců něco připravuje, zapojuje desítky lidí a vidí, kolik energie tomu všichni věnují, tak si samozřejmě přeje, aby to mělo smysl. Ocenění nás velmi potěšilo, ale ještě víc mě těšilo, že jsem viděl radost našich občanů. Nebyl to úspěch starosty ani obecního úřadu. Byla to společná práce celé obce. Lidé se semkli, každý chtěl něčím přispět a vznikla atmosféra, která byla podle mě tím nejcennějším, co jsme mohli porotě ukázat. To ocenění je vlastně poděkováním všem, kteří byli ochotni věnovat svůj čas a energii pro společnou věc.
Adam Havlas: Co vás vedlo k tomu, že jste se letos do soutěže Vesnice roku znovu přihlásili?
Jan Vojáček: Do soutěže jsme nešli poprvé. Každý předchozí ročník nám přinesl nové zkušenosti a vždycky jsme si po jeho skončení říkali, co bychom mohli příště udělat lépe. Letos jsme se rozhodli změnit celý koncept. Chtěli jsme, aby prezentace nebyla jen přehlídkou projektů nebo investic, ale aby ukázala skutečný život v obci. Proto jsme všechno přesunuli do našeho parku v jedné z místních částí a vytvořili prostředí, kde byli lidé spolu. Nebylo to rozdělené na několik vzdálených míst, ale všechno se odehrávalo na jednom prostoru. Díky tomu vznikla opravdu rodinná atmosféra. Přicházeli senioři, rodiny s dětmi, vystupovaly děti, zapojily se spolky a celé odpoledne působilo velmi přirozeně. A co mě těší asi nejvíc – s myšlenkou přihlásit obec znovu přišli sami občané. To je pro starostu asi ta nejlepší zpětná vazba.
Adam Havlas: V čem byla letošní prezentace podle vás nejsilnější?
Jan Vojáček: Myslím, že právě v té lidskosti. Park, kde jsme program připravili, je krásné místo se vzrostlými stromy a příjemným prostředím. Lidé tam nebyli rozptýlení po celé obci, ale mohli být vedle sebe, povídat si a společně prožívat celý program. Představily se naše spolky, malí hasiči, mladí včelaři, myslivci i další aktivní lidé. Velkou radost nám udělalo také obnovení májových slavností, které se po dlouhé době znovu podařilo uspořádat. Nešlo ale jen o tradice. Představili jsme také Nadační fond Nevzdáme to, který pomáhá mladému člověku s autismem z naší obce začlenit se do běžného života. Chtěli jsme ukázat, že obec není jen o budovách a investicích, ale především o lidech a vzájemné pomoci.
Adam Havlas: Dá se říct, co podle vás porotu přesvědčilo právě k udělení Ceny naděje pro živý venkov?
Jan Vojáček: To přesně nevím, protože hodnotitelé své rozhodnutí podrobně nerozebírali. Když se ale ohlédnu za celým dnem, myslím si, že největší sílu mělo právě zapojení lidí. Obrovský úspěch měl náš tradiční masopust, který jsme letos pořádali už po patnácté. Vidět dvacet masek, které připravili dobrovolníci, bylo krásné. Stejně silný dojem podle mě udělali naši malí včelaři. Dodnes si vybavuji okamžik, kdy osmiletá holčička členům hodnotitelské komise vysvětlovala práci se včelami a ukazovala, jak se stará o včelstva. Bylo vidět, že tomu opravdu rozumí. To jsou okamžiky, které žádná prezentace nenahradí. Stejně tak naši mladí hasiči předvedli požární útok a sklidili velký potlesk. Jsou to děti, které pravidelně vozí medaile ze soutěží, a my jsme na ně opravdu pyšní.
Adam Havlas: Ve vaší prezentaci bylo patrné, že se daří propojovat děti, rodiče i seniory. Je právě mezigenerační případ kohabitace jednou z hodnot, na kterých obec stojí?
Jan Vojáček: Určitě ano. Jsme obec tvořená čtyřmi místními částmi a každá má svůj vlastní charakter i své tradice. Právě proto je důležité hledat příležitosti, kdy se mohou lidé potkávat. Májové slavnosti jsou krásným příkladem. Vystupují tam malé děti, školáci, rodiče i starší obyvatelé a všichni jsou součástí jednoho společného programu. Podobně fungují naši hasiči. Máme družstva od těch nejmenších dětí až po dospělé a právě díky tomu se zkušenosti přirozeně předávají z generace na generaci. Myslím si, že přesně takhle vzniká silná obec – když spolu lidé tráví čas, znají se a mají chuť něco dělat pro své okolí.
Adam Havlas: Co pro vás toto ocenění znamená do budoucna?
Jan Vojáček: Beru ho především jako závazek. Je krásné získat ocenění, ale ještě důležitější je udržet to, co jsme společně vybudovali. Chceme dál podporovat spolkový život, rozvíjet tradice a vytvářet příležitosti, aby se lidé mohli setkávat. Starosta sám nikdy obec nevybuduje. Potřebuje kolem sebe aktivní občany, dobrovolníky, spolky i rodiny, kterým není jejich obec lhostejná. A právě takové lidi v Opolanech máme. Proto si myslím, že toto ocenění patří především jim. Já jsem jen rád, že u toho mohu být.
Jan Vojáček se Středočeským manažerem Adamem Havlasem
- Co je Cena naděje pro živý venkov?
- Cena naděje pro živý venkov je ocenění, které vyzdvihuje obce s aktivním komunitním životem a schopností rozvíjet tradice.
- Jaké úspěchy má obec Opolany?
- Obec Opolany letos získala Cenu naděje pro živý venkov, což je významný úspěch v krajském kole soutěže Vesnice roku 2026.
- Jak se Opolany připravily na soutěž?
- Přípravy na soutěž zahrnovaly zapojení desítek lidí a změnu konceptu prezentace, která se zaměřila na skutečný život v obci.
- Kdo je Jan Vojáček?
- Jan Vojáček je starosta obce Opolany, který hovoří o úspěších obce a významu ocenění pro její občany.