Vyšetřování velmi rychle ukázalo, že oběti si pachatel nevybral cíleně a že mezi ním a zavražděnými ženami neexistoval žádný osobní vztah. Naopak šlo o náhodně zvolené osoby v prostoru, který mu byl dostupný. To byl první zásadní signál, že motivace nebude mít běžný sociální nebo osobní charakter (například hádka, pomsta či finanční motiv), ale že bude nutné hledat příčiny v osobnostní struktuře a psychickém nastavení pachatele.
Postupně se začal rýsovat obraz izolovaného mladého člověka, který dlouhodobě nechodil do školy ani do zaměstnání, žil uzavřeně, bez stabilních sociálních vazeb a velkou část času trávil o samotě. Nebyl v evidenci policie, neměl za sebou předchozí trestnou činnost a v okolí nepůsobil nápadně agresivně. Právě tato kombinace – navenek relativně „neviditelný“ jedinec, vnitřně však s hlubokými a dlouhodobými problémy – byla jedním z nejznepokojivějších zjištění celého případu.
Během výslechů se mladík k činu přiznal. Jeho výpovědi ale nepřinášely klasický motiv, jaký bývá u násilné trestné činnosti obvyklý. Naopak zaznívaly výroky, které působily chladně, odtažitě a znepokojivě. Uvedl například, že má raději zvířata než lidi, že se mu líbí, když lidé trpí, a že touhu ubližovat druhým v sobě vnímá už od dětství, přibližně od deseti let. Tyto výroky byly později potvrzeny i v rámci znaleckého zkoumání a staly se klíčovým podkladem pro odborné posouzení jeho osobnosti.
Znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie sehrály v tomto případě zásadní roli. Znalci u mladíka diagnostikovali závažnou poruchu osobnosti spojenou se sexuální deviací, konkrétně agresivní sadismus. Zjednodušeně řečeno jde o stav, kdy jedinec prožívá vnitřní uspokojení z utrpení druhých a kdy je ubližování druhým lidem spojeno s vnitřním napětím, fantaziemi a potřebou jejich naplnění. Znalci současně konstatovali, že mladík nebyl v době činu pod vlivem alkoholu ani drog, že rozuměl tomu, co dělá, a že si byl vědom protiprávnosti svého jednání. Nebyl tedy nepříčetný, ale jeho osobnostní struktura byla označena za vysoce nebezpečnou, s výrazně zvýšeným rizikem opakování závažného násilného jednání.
Významné bylo i hodnocení jeho chování po činu. Při zadržení neprojevoval výrazné známky lítosti, později si dokonce stěžoval na postup policistů při zákroku, což bylo následně prověřeno Generální inspekcí bezpečnostních sborů a vyhodnoceno jako nedůvodné. Ani v průběhu soudního řízení neprojevil hlubší empatii vůči obětem nebo jejich rodinám. Jeho vyjádření se pohybovala spíše v rovině formálního přiznání než skutečné vnitřní reflexe. V jednu chvíli uvedl, že by s tím chtěl „něco dělat“, ale zároveň přiznal, že vlastně neví jak – což dobře vystihuje kombinaci vědomí problému a současné neschopnosti jej vnitřně uchopit.
Soud se musel vyrovnat s mimořádně složitou situací: na jedné straně stál mladistvý pachatel, na straně druhé čin mimořádné brutality se dvěma oběťmi. Krajský soud v Hradci Králové nakonec uložil trest devíti let odnětí svobody, tedy trest blízký horní hranici sazby pro mladistvé pachatele závažných trestných činů, a současně rozhodl o uložení zabezpečovací detence. Toto rozhodnutí později potvrdil i odvolací soud. Zabezpečovací detence byla zdůvodněna právě závěry znalců, podle nichž představuje pachatel dlouhodobé a závažné riziko pro společnost a samotný výkon trestu by bez další odborné léčby nebyl dostatečnou ochranou.
https://policie.gov.cz/clanek/dvojnasobna-vrazda-prodavacek-2025.aspx
- Kdy se stala dvojnásobná vražda v Hradci Králové?
- Dvojnásobná vražda se stala 20. února 2025.
- Jaké byly okolnosti vraždy?
- Mladík napadl dvě prodavačky nožem krátce po otevření obchodu, obě ženy na místě zemřely.
- Jaký byl motiv pachatele?
- Motiv nebyl běžný, pachatel neměl osobní vztah k obětem a jeho chování naznačuje hlubší psychické problémy.
- Jaký byl výsledek vyšetřování?
- Pachatel se k činu přiznal, jeho výpovědi však byly chladné a odtažité, což vyvolalo obavy o jeho psychické zdraví.