Pane profesore, jste jedním z absolventů, na které může být Česká zemědělská univerzita opravdu hrdá. Jak na svá studia vzpomínáte a proč jste si vybral právě tuhle školu a obor zootechnik?
Na studium na Vysoké škole zemědělské vzpomínám rád. Vyrůstal jsem na vesnici a k domácím zvířatům jsem měl blízko. Školu jsem si vybral s jasnou představou, že ze mě bude zootechnik. Už v prvním ročníku jsem ale začal pracovat v laboratoři u pana profesora Jílka, což mě nakonec přivedlo k vědě.
Na ČZU působíte jako pedagog, vyučujete biotechnologie a bioetiku, stejně tak předáváte své vědomosti studentům dalších českých univerzit. Co je na pedagogické práci pro vás největším přínosem? A daří se vám uspokojivě předávat, co považujete za nejpodstatnější?
Nejcennější je kontakt se studenty. Jsou úžasní. Mají zájem, ptají se, chtějí pochopit, co se učí. Jestli se mi daří naplnit jejich očekávání, to je spíš otázka pro ně. Když si čtu hodnocení výuky, tak se zdá, že si nevedu tak zle. Ale rezervy stále mám. Učím předměty, kde je pokrok velmi rychlý. Není jednoduché s tím udržet krok, aby studenti měli opravdu aktuální informace. Ale mnohem důležitější je, aby se studenti naučili o dané problematice přemýšlet. Data rychle zastarají. Schopnost čerpat informace, třídit je a využít je k řešení problémů, to je dovednost, kterou budou potřebovat celý život.
Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabýváte reprodukční biologií a biotechnologiemi živočichů. Co ta práce obnáší a na čem aktuálně pracujete?
My jsme se s kolegy nakonec posunuli k reprodukční toxikologii. Zabýváme se dopady látek znečišťujících životní prostředí na plodnost. Naším modelem je vajíčko prasnic, které se velice podobá lidskému vajíčku. Zkoumáme například vliv nanoplastů, mikroskopických plastových částic, které už prostoupily životním prostředím. V současné době řešíme projekt zaměřený na vliv polyfluorovaných a perfluorovaných látek, kterým se pro jejich odolnost přezdívá „věčné chemikálie“. Spolupracujeme i s klinikami asistované reprodukce, takže máme přehled, jakým polutantům jsou vystaveny ženy, které se léčí z neplodnosti. Když stejné zátěži vystavíme v laboratoři prasečí vajíčka, pozorujeme vážná poškození. Není to moc radostná práce, protože její výsledky svědčí o nedobrém stavu současného světa. Ale odhalování těchto negativních vlivů považujeme za důležité. Řadu látek lidstvo používá bez toho, že bychom tušili, jak plodnost ovlivňují. Přitom o poklesu plodnosti zvířat i lidí není nejmenších pochyb.
Celý rozhovor čtěte v našem magazínu ŽIVÁ UNIVERZITA.
- Kdo je profesor Jaroslav Petr?
- Profesor Jaroslav Petr je český biolog, bioetik a pedagog, který se věnuje popularizaci vědy a výuce na vysokých školách.
- Jaké obory vyučuje profesor Petr?
- Profesor Petr vyučuje biotechnologie a bioetiku na českých univerzitách, kde předává své znalosti studentům.
- Jaký je jeho přínos pro vědu?
- Jaroslav Petr se zabývá reprodukční biologií a biotechnologiemi živočichů, přičemž jeho práce přispívá k rozvoji těchto oblastí.
- Co považuje profesor Petr za nejdůležitější v pedagogice?
- Nejdůležitější pro něj je kontakt se studenty a schopnost předat jim dovednosti potřebné pro kritické myšlení a řešení problémů.