Hned v úvodu použil srovnání, které se stalo nejcitovanějším momentem debaty: podle něj mu projev připomněl Miloše Jakeše, jak popisoval stav Československa na konci osmdesátých let, tedy systém, který sám sebe chválí, zatímco reálně směřuje ke krizi. Nešlo o prázdné plácnutí, ale o odrazový můstek k tvrdé, ale podložené kritice toho, jak Evropská komise mluví o právním státu. Vondráček připomněl, že právě von der Leyenová v době covidu uzavírala kontrakty s Pfizerem přes SMS zprávy a nyní chce podobným způsobem nakupovat hasičská auta, a otevřeně se zeptal, jakým právem si taková předsedkyně komise osobuje mluvit o dodržování pravidel právního státu.
Na rozdíl od Jaroslavy Pokorné Jermanové, která svou kritiku vedla v rovině obecné nespokojenosti s centralizací, doplnil Vondráček konkrétní příklad nerovného výkladu pravidel: připomněl, jak odlišně přistupovala Evropská komise k Polsku v době, kdy tam minulá vláda upravovala ústavní soud, ve srovnání s tím, jak dnes komise sama interpretuje vlastní pravidla podle svých aktuálních potřeb. Dodal, že kdyby si projev pustili Islanďané, mohli by si jen gratulovat, že v referendu odmítli, byť jen otevřít diskuzi o vstupu do Unie.
U tématu možného přidružení Kanady k Evropské unii, jež v projevu zaznělo jako překvapení i pro samotné eurokomisaře, zvolil Vondráček chladnou analytickou linku. Označil nápad za částečně vzkaz směrem k Washingtonu a částečně za vytváření falešné agendy, protože Kanaďané podle výsledků voleb sami nedali najevo touhu přidružovat se ani k Washingtonu, natož k Bruselu. Zásadní ale byla jeho ekonomická argumentace: připomněl, že v letech 2007 a 2008 stály plyn a elektřina v Evropské unii podobně jako ve Spojených státech a evropská ekonomika byla tehdy silnější než americká i bez Velké Británie, zatímco dnes je plyn v Unii desetkrát dražší než v USA a evropský hospodářský výkon dosahuje jen 65 až 70 procent výkonu americké ekonomiky. Takto přesná čísla, na rozdíl od většiny vyjádření ostatních hostů, dodala jeho pozici v debatě nejvyšší váhu.
Podobně věcně přistoupil i k plánu na vytvoření jakési evropské bezpečnostní rady a k apelu na obranu inspirovanou článkem čtyři Severoatlantické smlouvy. Nezpochybnil, že evropské křídlo NATO spolu dlouhodobě spolupracuje a nakupuje společně, ale upozornil, že jde o postupné rozšiřování pravomocí Evropské komise nad rámec toho, k čemu byla Unie zřízena, a otevřeně řekl, že by uvítal, kdyby Evropský parlament vyslovil předsedkyni komise nedůvěru. Když moderátor Dolanský namítl, že v Unii existuje řada dalších rozhodovacích mechanismů včetně Evropské rady, Vondráček s tím souhlasil, ale trval na tom, že to nic nemění na faktu, že plány na vlastní hasičské a vojenské flotily jdou nad rámec smluv, na jejichž základě do Unie kdysi vstupovaly členské státy.
Nejsilnější část jeho vystoupení se ale odehrála u tématu takzvaného druhého čínského šoku a energetiky. Vondráček použil obraz žháře, který rozdělal oheň a nyní se na něj dívá se slovy, že hoří, aby popsal, jak Green Deal odstřihl Evropu od spalovacích motorů, aniž by Unie měla dostatek surovin a technologií na elektromobilitu, a výsledkem je dnešní závislost na Číně u baterií, solárních panelů i úložišť energie. Připomněl, že i přes válku na Ukrajině evropské instituce neustoupily od Green Dealu, přestože to podle něj byla ideální příležitost k jeho přehodnocení.
Stejně přesně zacílil i na téma jádra, které von der Leyenová nyní zařazuje mezi čisté zdroje energie. Vondráček to komentoval tak, že žhář se najednou přidal k hasičům, protože právě německá politika Energiewende, na které se podílela i vláda s účastí von der Leyenové, vedla k odstavení jaderných elektráren v Německu, a proto považuje za nepatřičné, aby Evropská unie nyní podmiňovala notifikací výstavbu českých Dukovan, financovaných z českých veřejných peněz. Odmítl také plán komise na zřízení evropské firmy pro centrální nákup kritických surovin, přičemž připomněl, že stejná předsedkyně komise už jednou nakoupila vakcíny za čtrnáct miliard korun, které skončily vylité do kanálu, a nákup surovin by proto měl zůstat na soukromém byznysu, nikoli na nové bruselské instituci, kterou přirovnal k principům minulého režimu.
Zajímavé bylo i to, jak Vondráček reagoval na námitku moderátora, že propojování energetických sítí nebo hlubší spolupráce v obraně mohou být legitimní důvody pro větší koordinaci mezi členskými státy. Neodmítl to jako zásadu, naopak připustil, že propojování sítí je přirozená věc, ke které nikoho není potřeba nutit. Trval ale na tom, že energetický mix zůstal po Lisabonské smlouvě výlučnou kompetencí členských států, a pokud dnes Evropská unie přes notifikace fakticky zasahuje do rozhodování o Dukovanech, jde o postupné obcházení této zásady. Tento typ odpovědi, kdy nejprve uzná rozumné jádro otázky a pak přesně ukáže, kde se reálná praxe od původního závazku odchýlila, odlišoval jeho vystoupení od zjednodušujícího střídání souhlasu a odmítnutí, které předváděli někteří další hosté.
Na závěr, když měl každý z hostů stručně shrnout, co v projevu chybělo, zůstal Vondráček věrný svému stylu konkrétních čísel a příkladů: chtěl by slyšet, kdy bude plyn v Česku stejně levný jako ve Spojených státech, kdy emisní povolenky přestanou zdražovat život běžným lidem, a proč Evropská unie ignoruje občanskou iniciativu Safe Europe Act s téměř 750 tisíci podpisy řešící migraci, ačkoliv se sama neustále odvolává na pravidla právního státu a občanskou participaci. Zatímco ostatní hosté večera zůstávali u obecných postřehů o chybějící konkrétnosti projevu, Vondráček jako jediný dodal každému tvrzení konkrétní číslo, datum nebo precedens, a právě to z něj v této debatě udělalo hlas, který dokázal formulovat kritiku evropského centralismu bez emocí, ale s fakty na svém místě.
- Jak Libor Vondráček hodnotil projev von der Leyenové?
- Vondráček projev přirovnal k Miloši Jakešovi a kritizoval jeho nekonkrétnost.
- Co konkrétního Vondráček zmínil o Evropské komisi?
- Upozornil na uzavírání kontraktů přes SMS během covidu a na nerovný výklad pravidel.
- Jak reagovali ostatní hosté na projev von der Leyenové?
- Ostatní hosté vyjadřovali obecné zklamání nad nekonkrétností projevu.
- Jaký je postoj Vondráčka k možnému přidružení Kanady k EU?
- Označil to za částečně vzkaz směrem k Washingtonu a za vytváření falešné agendy.