Rád bych zdůraznil, že jsem nebyl sám. Veřejný prostor není neutrální. Názvy ulic, náměstí nebo stanic metra odrážejí hodnoty společnosti a to, koho si připomínáme. V případě Ivana Olbrachta jsem dlouhodobě vnímal problém v tom, že byl prezentován především jako významný spisovatel, zatímco jeho aktivní podpora komunistického režimu a totalitní ideologie zůstávala stranou. Nešlo o snahu někoho „vymazat“ z dějin. Šlo o otázku, zda má moderní demokratická společnost dále zviditelňovat člověka, který se výrazně podílel na legitimizaci komunistického hnutí, včetně jeho propagandy. Nemluvě o schvalování likvidace třídních nepřátel režimu. Myslím, že je správné o těchto věcech otevřeně mluvit a veřejný prostor podle toho kultivovat.
Součástí celé iniciativy byla také veřejná debata v paláci Archa. Jaký měla význam?
Veřejná debata v paláci Archa byla důležitá, protože ukázala, že otázka názvů ve veřejném prostoru není jen technická nebo administrativní záležitost. Nejde pouze o ceduli na stanici metra. Jde o to, jakým způsobem společnost přemýšlí o vlastní minulosti, koho si připomíná a jaké hodnoty chce předávat dál. Debaty se účastnili historici, zástupci města, odborná veřejnost i občané a zaznívala celá škála názorů. To považuji za důležité. A pokud debata kolem Ryšánky přispěla k tomu, že si lidé začali více všímat souvislostí mezi historií, politikou a veřejným prostorem, pak splnila svůj smysl.
Co konkrétně vám na osobnosti Ivana Olbrachta vadilo nejvíce?
Ivan Olbracht byl bezpochyby talentovaný autor. To nikdo nezpochybňuje. Jenže zároveň byl přesvědčeným komunistou a člověkem, který aktivně podporoval sovětský model společnosti. Během první republiky patřil mezi výrazné intelektuály z řad extrémní levice, zatímco po válce náležel mezi aktivní podporovatele rudé totality. Často se zapomíná, že intelektuálové a umělci sehráli v nástupu totalitních režimů velmi důležitou roli. Totalita nezačíná jen represí. Začíná i tím, že ji někdo ospravedlňuje, romantizuje nebo jí dodává kulturní legitimitu. A právě proto je důležité tyto osobnosti hodnotit v celé jejich složitosti.
Od začátku jsem byl přesvědčen, že změna názvu nemá být ideologickým gestem, ale návratem k historické a místní identitě. Název Ryšánka má hlubokou vazbu k dané lokalitě. Odkazuje na historickou usedlost i tradiční označení oblasti, které místní lidé dobře znají. Právě to mi připadalo správné – místo politicky zatíženého názvu vrátit do veřejného prostoru něco autentického, přirozeného a historicky ukotveného.
Jak složitá byla jednání o změně názvu?
Nebyla jednoduchá. Každá změna názvu ve veřejném prostoru vyvolává emoce a diskusi, což je samozřejmě legitimní. Jednali jsme s politiky, historiky, zástupci města i Dopravního podniku. Zaznívaly různé názory – od podpory až po obavy, že jde o „přepisování historie“. Já si ale myslím pravý opak. Přepisováním historie by bylo ignorovat problematické stránky osobností, které byly v minulosti glorifikovány z ideologických důvodů. Demokracie má být schopna vést kritickou debatu o vlastní minulosti.
Ano, bezpochyby. Symboly jsou důležité. Veřejný prostor vypovídá o tom, jaká společnost chceme být a jaké hodnoty předáváme dalším generacím. Pokud dnes jasně pojmenujeme, že nechceme oslavovat osoby spojené s totalitní ideologií, není to projev intolerance, ale historické odpovědnosti. Současně ale zdůrazňuji, že nejde o žádné „mazání“ minulosti. Ivan Olbracht zůstává součástí české literární historie. Jen si myslím, že stanice metra není vhodným místem pro symbolické ocenění člověka s takto problematickým politickým odkazem.
Jakou roli má podle vás v těchto debatách ÚSTR?
Ústav pro studium totalitních režimů má povinnost otevírat veřejnou debatu o moderních dějinách a upozorňovat na souvislosti, které mohou být zapomenuty nebo zjednodušovány. Naší rolí není diktovat společnosti, co si má myslet, ale přinášet fakta, historický kontext a podporovat kritické myšlení. Debata o názvech ulic nebo stanic metra není malicherná. Je to debata o historické paměti, hodnotách a vztahu k vlastní minulosti. A právě to je tématem, kterému se ÚSTR dlouhodobě věnuje. Jak jsme ukázali v celé řadě případů, například i v kauze Fremr.
Co pro vás osobně znamená, že stanice nakonec ponese název Ryšánka?
Beru to jako důkaz, že veřejná debata má smysl. Nejde o osobní vítězství, ale o určitou kulturní změnu. Jsem rád, že se podařilo najít řešení, které respektuje historii místa a současně není spojeno s oslavou totalitní ideologie. Ryšánka je název, který do lokality přirozeně patří. A pokud tato změna zároveň otevře širší diskusi o tom, koho a proč ve veřejném prostoru připomínáme, pak to celé mělo smysl. Zároveň si musím trochu povzdechnout, jelikož se domnívám, že linka D jako Dějiny by byl skvělý a inovátorský počin.
Stanice Ryšánka se stane součástí prvního úseku nové linky D pražského metra, jehož zprovoznění je v současnosti plánováno na začátek příštího desetiletí. Nová linka má významně odlehčit přetížené dopravě v jižní části Prahy a propojit důležité městské části s centrem metropole. Změna názvu stanice tak nebude jen technickou či administrativní úpravou, ale také symbolickým momentem, který ukazuje, že podoba veřejného prostoru vzniká nejen podle dopravních potřeb, ale i podle hodnot a historické paměti společnosti.
AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
ILUSTRAČNÍ FOTO: ÚSTR a Dopravní podnik hl. m. Prahy
https://www.ustrcr.cz/metro-nema-nest-jmena-propagatoru-totality-rysanka-vraci-mistu-historii
- Proč byla změna názvu stanice metra iniciována?
- Změna názvu byla iniciována kvůli tomu, že Ivan Olbracht aktivně podporoval komunistický režim, což je v moderní společnosti problematické.
- Jaký význam měla veřejná debata v paláci Archa?
- Veřejná debata ukázala, že otázky názvů ve veřejném prostoru jsou důležité a odrážejí hodnoty společnosti.
- Kdo se účastnil debaty o názvu Ryšánka?
- Debaty se účastnili historici, zástupci města, odborníci a občané, což přispělo k široké diskusi o hodnotách a historii.
- Jaké jsou důsledky změny názvu stanice metra?
- Změna názvu má vést k většímu povědomí o historických souvislostech a hodnotách, které společnost chce předávat dál.