Milan Knížák patřil k nejvýraznějším představitelům českého poválečného umění. Již v 60. letech se prosadil na mezinárodní scéně jako člen hnutí Fluxus, jehož prostřednictvím posouval hranice výtvarného umění, performance i hudby. Jeho tvorba byla od počátku spojena s důrazem na svobodu uměleckého projevu, individualitu a odmítání konvencí. Po nástupu komunistické normalizace se stal jednou z osobností, které čelily permanentní perzekuci. „Komunistický režim jej pronásledoval právě proto, že odmítal přijmout hranice, které určoval státu podřízený kulturní život. Jeho životní příběh připomíná, že svoboda uměleckého projevu není samozřejmostí a že obrana kulturní i občanské svobody patří k základním hodnotám demokratické společnosti,“ řekl Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.
Kvůli svým uměleckým aktivitám a kontaktům se zahraničím byl Milan Knížák sledován Státní bezpečností, opakovaně vyslýchán a v roce 1974 také uvězněn. Komunistická moc mu dlouhodobě znemožňovala svobodně tvořit i veřejně vystupovat. Jeho životní příběh je tak zároveň svědectvím o tom, jak totalitní režim zasahoval nejen do politického, ale i kulturního života Československa.
„Komunistický režim jej pronásledoval právě proto, že odmítal přijmout hranice, které určoval státu podřízený kulturní život.“
Na poslední cestě Milana Knížáka vyprovázel také František Čuňas Stárek, bývalý disident a v současnosti badatel Ústavu pro studium totalitních režimů, který na něj vzpomněl takto: „Někdy v sedmdesátém roce jsme jako beatnická dvojice jezdili stopem po republice se Zdeňkem Vokatým, řečeným Londýn. Ten hrával s Knížákovou kapelou Aktuál, bouchal tam na plechovky a barely. A s Londýnem jsme byli na nějakém mejdanu, kde se nám zdálo, že tam mají hodně alkoholu, tak jsme jim ukradli jednu láhev rumu. A pak jsme jeli do Klíčova ke Knížákovi, který ale nebyl doma. Měli jsme hrozný hlad, tak jsme se rozhodli, že mu sníme králíka. Měl jen jednoho. A místo toho králíka jsme mu tam postavili tu flašku rumu. Králíka snědli a nic mu neřekli, jen čekali, jak bude reagovat. A Knížák to považoval doslova za mystický zážitek. ˏTy vole, králík se změnil v láhev rumu.ˊ Tak takový byl Knížák.“
Naposledy dal o sobě Milan Knížák výrazně vědět jen dva dny dozadu. Obvodní soud pro Prahu 10 uznal Knížákovu účast na soudní rehabilitaci za jeho vazební stíhání na přelomu let 1974 a 1975, které ale neskončilo trestním stíháním. Podle nálezu Ústavního soudu je v těchto případech zapotřebí zvolit výklad ve prospěch rehabilitace, aby ke staré křivdě nepřibyla nová. „Je to precedenční rozhodnutí a odkaz pana Milana Knížáka celé české justici a občanům České republiky,“ uvedl po verdiktu jeho advokát JUDr. Lubomír Müller. Jde o průlomové stanovisko, které ovlivní i další sporné pokusy o rehabilitace z dob komunistického režimu.
ZPRACOVAL: MARTIN VACEK
FOTO: ÚSTR / Luboš Zach
https://www.ustrcr.cz/naposledy-jsme-se-rozloucili-s-milanem-knizakem-86
- Kdo byl Milan Knížák?
- Milan Knížák byl český výtvarník, pedagog, hudebník a bývalý ředitel Národní galerie, známý svým působením v hnutí Fluxus.
- Kdy se konalo poslední rozloučení s Milanem Knížákem?
- Poslední rozloučení se konalo 7. srpna 2026 v Krematoriu v pražských Strašnicích.
- Jaký byl přínos Milana Knížáka pro české umění?
- Knížák byl jedním z nejvýraznějších představitelů českého poválečného umění, který posouval hranice výtvarného umění a performance.
- Jaký byl osud Milana Knížáka během komunistického režimu?
- Během komunistického režimu čelil perzekuci, byl sledován Státní bezpečností a v roce 1974 byl uvězněn za své umělecké aktivity.